17. Jak se vypořádat s obavami a strachy

Během vašeho podnikání zažijete často pocity strachu a obav. Z věcí, které se můžou stát, z těch, které už nastaly, nebo z těch, u kterých nevíte, jestli nastanou. Nejste v tom sami. Věřte, že podobné strachy zažívají všichni podnikatelé. Když se ale o nich pobavíme, tak možná najdete cestu, jak se s nimi vypořádat.

Přehlcení nápady

Častý scénář je takový, že máte poznámkový blok popsaný různými nápady, kterými jste tak přehlceni, že nevíte, do kterého se pustit dřív. Nakonec se obvykle nepustíte do žádného. Jak tedy co nejlépe určit priority jednotlivých z nich?

Nejdříve se smiřte s tím, že udělat všechno prostě není možné. A většinou ani není ekonomicky výhodné nápady dotahovat do 100% podoby. Zkuste si v rámci svého podnikání najít 3-4 základní pilíře, na kterých váš byznys stojí. Jsou to:

• co nejlepší vztahy s dodavateli?
• Nebo technologické zázemí?
• Dobře namazaný cash flow?
• Co nejlepší zákaznická péče?

Najděte si svoje skupiny a pokuste se svoje nápady do daných skupin přeřadit.

Nyní si připravte roční plán/tabulku toho, co byste chtěli udělat. Ne každodenní exekutivu, ale opravdu strategické věci. Rozdělte si rok na 4 kvartály a vaše 3-4 strategické pilíře. A teď si do každého kvartálu a pilíře přeneste své nápady. Do každého pole skutečně jen to, co se dá za 3 měsíce zvládnout nebo alespoň kvalitně rozpracovat. Všechny ostatní nápady a plány dejte stranou. Už je letos nebudete potřebovat a nemusí vás trápit, ale můžete si je schovávat ve speciální mentální “krabičce”. Nebo lépe, v samostatném listu tabulky, kde vás nebudou rozptylovat, ale kde si budete tyto nápady schovávat pro další použití. Odborně se této metodice říká OKR – objectives and key results (cíle a klíčové výsledky).

Nyní si jednotlivá pole trošku rozepište. Určete si, co by mělo být výsledkem dané akce, co to firmě přinese a případně, kdo bude za danou věc zodpovědný. A s tímto pracujte. Věnujte se jen tomu, co v daném kvartálu máte pro jednotlivé pilíře dělat. Rozdělte si to na měsíční/týdenní plány a všechno ostatní pusťte zatím z hlavy.

Důležité je s danou tabulkou průběžně pracovat, aktualizovat ji. A nebát se o daných plánech informovat i své zaměstnance. Pokud nějaké máte, bude je to motivovat a budou vědět, že máte konkrétní plány a očekávání.

Nedostatek nápadů

Může se stát, že naopak řešíte to, že nemáte žádné dobré nápady a nevíte, jak váš byznys posunout dál. Jste z toho nervozní. Nebo naopak na podobný rozvoj rezignujete a jen vše udržujete. To je ale je cesta do pekel, jak už jsme si řekli.

Nejdříve si zkuste udělat mentální pauzu – dovolenou bez práce. Poté začněte sbírat inspiraci. Dívejte se, co dělá vaše konkurence (ale velmi opatrně s kopírováním, nemusíte přesně vědět, co za jejich nápady a kroky stojí, plus se stále musíte pohybovat na legální straně). Domluvte si schůzky se specialisty z vašeho oboru, sledujte dění ve svém oboru v zahraničí a hlavně – jděte mezi klienty. Ptejte se jich, dívejte se, jak pracují s vaší službou nebo produktem, přemýšlejte, jak jim používání zpříjemnit nebo ulehčit. Většinou se jedná o formy ušetření/získání času, nebo peněz. A zkuste dát stranou ego, pravděpodobně si totiž budete myslet, že už jste udělali maximum a tu nejlepší práci. Velmi pravděpodobně tomu tak není 🙂 .

A pamatujte, že kouzlo většinou nespočívá v nějakém úžasném nápadu, ale v co nejlepší exekuci. Vždy je co zlepšovat.

Neschopnost si určit, co má smysl dělat a co ne

Asi se často dostanete do situace, kdy nebudete vědět, zdali nějakou věc dělat (nebo se s ní trápit), nebo ne. Mně vždy zafungovalo říct si: “Můžu danou věc vůbec nějak ovlivnit?”. Pokud ne, tak jsem ji prostě vypustil z hlavy a přijal jakou danou věc. Pokud ano, zkusil jsem si dané věci sepsat a nastavit jim priority podle přínosnosti (ať už pro mě nebo pro zákazníky). A pak jsem pragmaticky jel od nejvyšší priority po nejnižší. Co se dá delegovat, jsem delegoval. Pozornost a energii jsem věnoval vždy pouze  jedné věci, která byla nejdůležitější a ostatní jsem pustil z hlavy.

Strach z riskování a ztrát

Nejeden z nás stál před riskantní situací a zvažoval, jestli se do ní pustit. Ať už šlo o byznysovou příležitost, balení protějšku, nebo investice. Zkuste vždy pamatovat na heslo speciálních jednotek SAS: “Who dares wins.” (kdo se odváží, vyhraje), nebo Michala Horáčka a jeho: “Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč.” 🙂 . Je to tak. Zpětně většinou budete litovat toho, co jste nezkusili. Většinou jde totiž při rozhodnutí něco udělat spíš jen o strach z pocitu prohry. Zkuste proto vždy zvážit, jestli případná “prohra” bude pro vás mít  nějaký jiný negativní efekt než jen pocit z prohry.  Pokud ne, tak radím překousnout strach a zkusit to. Vždyť to maximálně nevyjde a vy budete na tom samém 🙂 , ale alespoň s vědomím, že jste se o to pokusili.

Jiná věc je samozřejmě finanční risk. Tam si velmi dobře zvažte rizika. A pokud to jen jde, tak investujte/riskujte jen takové peníze, které můžete ztratit. Riskovat životní úspory nebo rodinné peníze je pošetilost. Když jsem investoval do crypta, vyhradil jsem si na to jen peníze, co jsem měl navíc, a řekl si: “Tohle už nejsou moje peníze, nepatří mi.”. Díky tomu jsem měl mnohem klidnější spaní.

„Prohra je jen příležitostí k tomu, abychom začali znovu a inteligentněji.”

Henry Ford, podnikatel

Strach z neznámého

Podvědomě tíhneme k tomu, abychom zůstávali u věcí, které  známe a které nás nestresují. Ale tím se můžete připravovat o nové nápady nebo příležitosti, či omezit firemní růst. Občas je tedy dobré vystoupit z komfortní zóny a zkoušet věci, které neznáme nebo se jich bojíme. V marketingu, náboru, byznysu, jídle, prostě v čemkoliv. V komfortní zóně ještě nikdy nikdo nevyrostl. Dívejte se proto kolem sebe a říkejte si, co ty věci mimo komfortní zónu jsou, a zkuste občas sebrat odvahu tyto hranice opustit. Berte to jako hru. Občas se spálíte, ale tam, kde to vyjde, získáte nové zkušenosti a možná i příležitosti.

„Lidé se obávají neznáma. Jest pravda, že každé opuštění starého znamená nejistotu – skok do tmy. Avšak kdo chce pomoci sobě a jiným, musí opustit dobré, aby mohl vybojovat lepší. Nesmí držeti pevně vrabce v hrsti jen proto, že je lepší než holub na střeše. Bez odvahy ke změně není zlepšení, a tak není ani blahobytu!“

Tomáš Baťa, podnikatel

Strach z růstu

Co když nebudu schopný všechny činnosti a celý byznys ukočírovat až firma vyroste? Není lepší zůstat u stávajícího statusu quo a nepokoušet se o víc? Stejně to přinese jen nové problémy a komplikace.

Co se byznysu týče, tak je skoro pravidlem to, že kdo neroste a neadaptuje se, ten prohraje. S takovou strategií ale prohrajete, protože vás někdo jiný převálcuje. Růst přináší nové komplikace a výzvy, ale berte je spíše jako prostor pro překonávání sebe sama, jako nové zkušenosti a dovednosti pro vás. Vnímejte ho jako příležitost, díky které máte možnost naučit se a poznat nové věci. A o tom život přeci je. Nebojte se růstu, ideálně organického, abyste si vším prošli ve správný okamžik a ve vašem správném rozpoložení. Stále se ale podvědomě tlačte k tomu, abyste svůj byznys posunovali dál.

Strach z delegování práce

“Nikdo to neudělá tak dobře jako já! Na vše musím stále dohlížet a pomáhat! Na nikoho není takový spoleh jako na mě!” Poznáváte se v tom? 🙂 Baťa říkal, že rozdíl mezi podnikatelem a živnostníkem je ten, že podnikatel se naučil svoji práci delegovat.

Delegujte vše, co není kreativní a nevyžaduje vaši pozornost jako šéfa. Vždy je ale na místě danou činnost ovládat, abyste uměli ocenit práci svých zaměstnanců, poznali různé synergie, popř. jste poznali, pokud tu činnost někdo fláká nebo se vymlouvá. A pokud jste už někomu tu důvěru dali, tak mu ji skutečně nechte. Nestůjte za ním, nekontrolujte stále jeho práci, dejte mu volnost pro jeho vlastní kreativitu a přínos. Ať ví, že má nejen zodpovědnost, ale i důvěru a prostor pro samostatnost.

Strach z toho být vidět

V dnešní době je už častým standardem, že šéfové firem jsou i mediální tváří firmy. Ať už skrz různé články nebo na sociálních sítích. A chápu, že ne každému to může sednout. Tady doporučuji zase najít svoji komfortní zónu a zkoušet ji lehce překonávat, ale do ničeho se nenutit na sílu. Já si po první zkušenosti v televizi řekl, že mě to za ty nervy nestojí, a hledal jsem si jiný mediální prostor, kde jsem se našel a kde jsem svým vystupováním na veřejnosti mohl naší firmě pomoct. Ale nebojte se být trošku jiní a dát vaší firmě lidský příběh, ono to opravdu funguje 🙂 .

Strach z investice

“Mám přibrat investora? Mám si vzít úvěr? Chci vlastně dalšího společníka?” To jsou otázky, ke kterým se pravděpodobně dostanete. O investorech jsem psal v samostatném článku 13. Jak získat investice do firmy, tak můžete začít hledat odpovědi. U úvěrů je to vždy trošku risk, ale zde se dá návratnost spočítat a rizika odhadnout. Jejich výhodou je, že za úvěr nedrolíte svůj podíl ve firmě.

Takže v krátkosti – ať už se jedná o úvěr nebo o investora, pečlivě si to promyslete a zvažte vždy, jestli nejsou i nějaké jiné cesty.

Strach ze závislostí

Místo na trůně je velmi osamělé. Sice jste na vrcholu pyramidy, ale díky tomu že jste šéf šéfů, nemůžete mít s kolegy tak úplně kamarádské vztahy. Málokdo, ať už mezi přáteli, nebo u vás doma, bude rozumět tomu, čím si procházíte a těžko pochopí, s čím se svěřujete nebo čím procházíte.

Často budete muset stát ve vichřici jako dub a ochraňovat ostatní, bez toho, aby někdo chránil vás. Když nebude na výplaty, tak si budete utahovat nejdřív svůj vlastní opasek. Budete to vy, kdo bude nad prací přemýšlet každý den, každou hodinu i na dovolených. To vše je strašně stresující záležitost, která velmi dobře může vést ke špatnému spánku, nervozitě a únavě. A vy se rozhodnete takové stavy řešit např. alkoholem, nezdravým jídlem či jinými ne úplně košer věcmi. Sám jsem si prošel tím, že jsem nemohl spát, moje usínání se vždy změnilo v 2-3hodinovou útrpnou seanci, kdy můj mozek stále jel a přemýšlel nad uplynulým dnem, nad dny před námi, přemítal nad tím, co jsem udělal, nebo nedej bože neudělal. Občas byl alkohol nebo prášky na spaní tou jedinou variantou, jak usnout.

Podobnými destruktivními stavy prochází spousta podnikatelů a je to částečně daň za případný úspěch. Nebudu vám říkat, abyste to nedělali, tak to nefunguje. Jenom vám poradím – zkuste svoje nejbližší/rodinu alespoň trošku seznámit s tím, čím si procházíte. Ať pochopí, že ani doma pro vás “šichta” nekončí, ale v hlavě stále pracujete. Jestliže máte tu možnost, nebojte se svoje pocity sdílet se svými dobrými kamarády, třeba budete překvapeni, jaké pomoci se vám dostane. V případě, že to okolí přiznat nemůžete, přiznejte si to alespoň sobě. I když byste s tím zatím neuměli hned přestat, už samotné přiznání sobě stačí. Uvědomění, že to není správně a že se budete průběžně pokoušet s tím skončit. Pomáhá i reverzní inženýrství – zjistit příčinu a tu se snažit napravit. Třeba tím, že některé pracovní věci oželíte, nebo začnete dělat jinak. Věřím, že se vám to časem podaří, držím vám palce.