03. Jak si najít správného společníka

Existuje rčení v byznysu: “Nejlepší počet společníků je liché číslo menší než 3” 🙂 . Jasně, sranda. Ale je v tom trošku pravdy. Začátky podnikání jsou strašně těžké, budete v tom sami a nebudete vědět jak dál. A chápu to nutkání tuto tíži rozprostřít na dvoje, či více ramen a vzít si do začátku podnikání jednoho nebo i více společníků. A někdy to může být opravdu skutečná pomoc, vše bude klapat, jak má a vy se budete navzájem svými dovednostmi doplňovat a pomáhat si. Ale pravdou je, že u většiny firem, co přežijí druhý rok existence a pak se rozpadnou, jsou důvodem právě neshody mezi společníky. Pojďme se tedy podívat na to, jak vše nastavit tak, abyste toto riziko í minimalizovali.

Koho vybrat

Velmi pečlivě si promyslete, koho si za společníka vyberete – vybíráte si parťáka pro (pravděpodobně) velkou část svého života, takže si musíte sednout nejen v očekávání, hodnotách a odhodlání, ale i lidsky. Pro příštích pár let budete trávit prací skoro veškerý svůj čas a asi byste chtěli, aby to samé odváděl i váš společník. Stejně tak chcete udržet vzájemné dobré vztahy a rozumět si po celou dobu podnikání. Proto je nutné, aby mezi vámi byla chemie – určitě profesionální, a pokud se najde i kamarádská, tak jen dobře. Velmi pečlivě si rozmyslete, jestli chcete mít za společníka partnera, někoho z rodiny, nebo kamaráda. Spousta takových vztahů byla totiž byznysem a penězi nenávratně zničena.

Stejně tak si řekněte, jestli opravdu z každého prvního zaměstnance musíte hned dělat společníka s podílem ve firmě. Společník by měl být opravdu obchodní partner, ne zaměstnanec (i když dobrý), co s vámi na začátku sdílí kancelář a útrapy. Pořád pamatujte na to, že máte jen 100 %  k rozdělení, a přemýšlejte ve velkém – co kdyby za 10 let z vaší malé firmy byla světová jednička v oboru se stovkami zaměstnanců a milióny na účtě? Byli byste s daným rozdělením podílů OK i v takovém případě?

Za jeden provaz

Sdělte a slaďte si vzájemná očekávání, která máte od vstupu do podnikání. I kdybyste se měli shodnout na tom, že je zatím neznáte a projednáte to o rok později, tak je to lepší než nic. Chtěli byste mít stabilní “rodinnou” firmu? Chcete mít vysoký měsíční plat? Chcete v budoucnu zbohatnout z exitu a do té doby jste ochotni se uskromnit? A pokud ano – kdy byste chtěli zmiňovaný exit optimálně mít? Chcete mít malou firmu, nebo je vám milá představa mít za 10 let stovky zaměstnanců? Chcete být šéfem a vést lidi, nebo se na to necítíte? Máte domluvené, zda a za jakých podmínek/pravidel si budete vyplácet zisk? To vše jsou otázky, co byste si měli položit a sladit se v nich. Úplně nejlépe to mít někde na papíře a zkontrolované právníkem, nebo alespoň v e-mailu. Ale to platí obecně o všech dohodách.

Společnická smlouva

Nezapomeňte si základní body vaší domluvy dát do tzv. Společnické dohody (Shareholders Agreement – SHA), která je neveřejná a přesně pro tyto účely slouží, ať máte před sebou čistý stůl.

Co by se mělo/mohlo ve společnické smlouvě objevit?:

• Identifikace zůčastněných stran (např. společnost a její akcionáři).
• Podrobnosti o volitelném versus povinném odkupu akcií společností v případě, že se jeden akcionář vzdá svých akcií.
• Dohodu o předkupním právu, která podrobně popisuje, jak má společnost právo nakoupit cenné papíry prodávajícího akcionáře před tím, než je prodá externí straně.
• Definice spravedlivé ceny akcií, buď přepočítávané ročně, nebo pomocí konkrétního vzorce.
• Domluvu za jakých podmínek (a v jaké zavislosti k obratu) se bude vyplácet firemní dividenda.
• Podmínky za kterých budou společníci souhlasit se vstupem dalšího společníka.
• Jak budou nastavené opční a manažerské programy.
• Základní principy tvorby a schvalování byznys plánu.
• Sankce za porušení smlouvy.

Jednoduše zkuste si nahrubo a férově nastavit vzájemná práva a povinnosti s přihlédnutím k tomu, kde se může firma ocitnout za 5 – 10 let.

Podíly

Na začátku budete řešit rozdělení vlastnických podílů ve firmě. To je velmi ošemetná a důležitá záležitost, věnujte jí tedy patřičnou pozornost. Pokud všichni začínáte na stejné startovní čáře, je asi logické, abyste si rozdělili podíly ve firmě rovným dílem. Pokud někdo ze společníků dává do firmy výjimečně větší aktiva než ostatní (ať už v jakékoliv formě, nemusí jít vždy jen o peníze), tak je na místě dát takovému člověku větší podíl. Ale pořádně promyslete, jestli je to skutečně potřeba, případně jestli není jiná cesta, jak mu tuto investici do firmy vyrovnat. Je skoro jisté, že toto vaše aktuální rozhodnutí už pak v budoucnu nebudete moct změnit. Je důležité, abyste se na začátku všichni s daným rozdáním karet cítili OK.

Role

Sedněte si se společníky a velmi jasně si definujte, kdo bude mít za co zodpovědnost. Podle svých dovedností a toho, v čem se cítíte silní, si rozprostřete svoje odpovědnosti ve firmě. Kdo se bude věnovat marketingu, kdo financím, kdo zákazníkům atd. Spousta konfliktů a křivd mezi společníky vzniká z takových drobných nevyřčených myšlenek typu: “Já myslel, že tohle máš dělat ty”, případně: “Já toho musím dělat tolik a ty jen tak málo?”. Snažte se, a to hlavně na začátku, kdy budujete spolupráci s čistým stolem, co nejvíc věcí rozdělit, promyslet a sepsat, ať nic nevisí ve vzduchu. A stejně tak, pokud v budoucnu ucítíte, že je něco potřeba upřesnit, ozvěte se a proberte to. Držet to v sobě a doufat, že se to nějak časem vyřeší, je často ta nejhorší varianta.

Capo di tutti capi

Co je ale nejdůležitější – diarchie z principu není správná cesta. Firma nemůže mít dva (nebo více) šéfy, i v Googlu se zakladatelé v pozici CEO střídali, a Římská říše se díky tomuto nastavení rozpadla. Řekněte si jasně, kdo bude šéfem/CEO/náčelníkem/vezírem vaší firmy. Tento první mezi sobě rovnými by měl mít prostor pro tuto  nelehkou práci, plnou důvěru ostatních společníků a pravomoc dělat kroky, které uzná za vhodné. Ostatní společníci by neměli jeho kroky zpochybňovat, určitě ne na denní bázi, a už vůbec neexistuje, že by to dělali před svými zaměstnanci. Proč? Protože hrozí, že buď nebude dělat žádná rozhodnutí, anebo ještě hůř, ve snaze předejít napjaté konfliktní atmosféře bude dělat slabá kompromisní rozhodnutí, tak aby splnil to, co sám považuje za správné a zároveň potěšil vás, i když to třeba odporuje tomu, co si skutečně myslí a ví, že je správné.

Domluvte si pravidelné schůzky (na kvartální/půlroční bázi), kde si společně schválíte hlavní strategii a směřování firmy, popř. její zpřesnění, aktualizovaný finanční plán na příští období a kde se pobavíte o věcech, které vás trápí. Sjednoťte si strategii a očekávání, ale samotnou taktiku už nechte na zvoleném šéfovi. A jestli můžu doporučit, dejte společníkovi, který je aktuálně šéfem, o trošku větší plat; věřte, že bude mít víc práce a nervů než ostatní společníci, tak ať má z toho dobrý pocit i po materiální stránce 🙂 .

Férovost

Velmi důležitá věc – buďte mezi svými společníky maximálně féroví. Nic nezastírejte a nic nedělejte za jejich zády (a už vůbec nic kolem financí), mějte všechny karty vyložené na stole. Všechny tyto věci by se vám totiž velmi pravděpodobně vrátily časem zpátky jako bumerang. Buďte ale také navzájem co nejvíc tolerantní, chápaví a buďte si oporou.

Odměna za práci

Určitě vás zajímá, jak se při podnikání za svou práci vlastně odměňovat. Nabízí se tři varianty:

1. měsíčním platem,
2. ročními dividendami,
3. popř. prodejem své firmy.

Všechny cesty mají svoje výhody a nevýhody (hlavně daňové a časové). Měsíční plat si nastavte tak, abyste jím byli schopni poplatit všechny fixní náklady a zároveň měli něco lehce přes. Roční odměny si nastavte tak, abyste je měli skutečně jako “odměnu” a zároveň to nebylo nijak likvidační pro firmu. A prodej firmy? Tam to vyjednejte tak, abyste danou částku měli jako velkou pecku, na kterou budete vzpomínat 🙂 .

Pojďme se podívat na to, jak si jednotlivé odměny majitelé firmy vypočítávají:

Mzda

Vy jakožto majitel firmy se budete ve své firmě zaměstnávat stejným způsobem, jako zaměstnáváte a platíte ostatní zaměstnance. Tzn. měl byste mít smlouvu o výkonu funkce, mít všechny povinnosti zaměstnance (povinné školení a prohlídky) a platit stejné daně. Pamatujte na to, že byste měl mít plat adekvátní vaší pozici ve firmě, tzn. nemůžete mít jako šéf firmy ten nejmenší plat ve firmě, za to hned při první kontrole dostanete přes prsty. V ČR navíc existuje “príma” věc, kdy vy budete za sebe platit daně jako zaměstnanec, plus jako zaměstnavatel z peněz, které jste už předtím jednou jako zaměstnavatel státu zdanil.

Zdravotní pojištění je 13,5 % (4,5 % hradíte jako zaměstnanec, zbytek jako zaměstnavatel), sociální pojištění je 31,3 % ze mzdy (6,5 % hradíte jako zaměstnanec, zbytek jako zaměstnavatel). Dále následuje 15% záloha na daň, která se počítá ze mzdy a odečítá se z ní sleva na poplatníka. Výhodou mzdy oproti dividendám je to, že vyplacená mzda se vám navíc započítává do důchodu.

Dividendy

Dividendy se vyplácejí až z čistého účetního zisku, ale je možné si je vyplatit z firmy i pomocí záloh (ale musíte si být jistí, že firma daný zisk skutečně vygeneruje). Vyplacení dividend musí v případě právnické osoby schválit valná hromada společnosti, v případě OSVČ jen vy sám před sebou při ranní kávě.

Při této transakci se platí 15% daň z příjmu, pokud je příjemce fyzická osoba. V případě, že právnická osoba vyplácí dividendy právnické osobě, tak se žádná daň z příjmu neplatí (proto je někdy výhodnější být společníkem ve firmě, kde si vyplácíte dividendy, ne jako fyzická osoba, ale např. skrz vaše osobní s. r. o.).

Investoři

Možná přemýšlíte o vstupu investora hned na začátku fungování firmy. Pokud vám jde skutečně jen o peníze, tak než s hledáním investora začnete, pamatujte nejdřív na pravidlo “FFF” (family, friends, fools – rodina, přátelé, blázni). Pokud vytěžíte tyto zdroje a stále ještě potřebujte peníze, kvůli kterým přemýšlíte o vstupu investora, přečtěte si samostatnou kapitolu 13. Jak získat investice do firmy.